Bedfordský incident [1965]

Bedfordský incident /EN [1965]

CSFD / IMDB


Popis:
Thriller, Drama, Válečný Velká Británie / USA, 1965, 102 min
Režie: James B. Harris
Scénář: James Poe
Kamera: Gilbert Taylor
Hudba: Gerard Schurmann
Hrají: Richard Widmark, Sidney Poitier, Martin Balsam, James MacArthur, Wally Cox, Eric Portman, Paul Tamarin, Gary Cockrell, Donald Sutherland

Obsah:
Hlavní roli ve snímku The Bedford Incident hraje posedlost, která bývá v srdci lovce nezvladatelná a nezáleží zda lovec nahání divou zvěř či sovětskou ponorku v době studené války. Posedlý kapitán (Richard Widmark), velitel americké válečné lodi jménem Bedford, která křižuje výsostné vody u pobřeží Grónska, neuváženě a tvrdohlavě pronásleduje sovětskou ponorku s cílem, donutit ji vyplout na hladinu a přiznat narušení chráněného prostoru. Jeho počínání sleduje novinář (Sidney Poitier), kterého podivná minulost kapitána zajímá. Situace se vyhrocuje, kapitán přivádí loď i posádku do kritické situace, která končí tragedií. Za zmínku stojí nápadná podobnost děje s filmem "Bílá velryba" z roku 1956, kde podobnou roli posedlého kapitána Achaba ztvárnil Gregory Peck.

Zajímavosti:
V úvodu filmu je lodí britský torpédoborec HMS Wakeful (trup číslo F-159), ale po příchodu doktora a novináře se plavidlo (jako model) stává DLG-113 amerického námořnictva, fiktivním plavidlem, které má zřejmě představovat torpédoborec třídy Farragut. Interiéry jsou očividně lodí královského námořnictva.

Údajně existují dvě verze s různými konci. Jedna verze končí odpálením rakety a vypuštěním torpéda z ponorky pár vteřin předtím. V jiné verzi je ponorka zničena a později večer je nalezen německý komodor mířící pětačtyřicítkou na nosový kužel ostré střely. Kapitán se ptá proč, komodor dá nějakou odpověď a zmáčkne spoušť. Pan Munceford je vymrštěn přes palubu, ale přežije.

Postava komodora Schrepkeho je vlastně kombinací dvou skutečných osob Dönitzových ponorkových velitelů ve válce o Atlantik, jímž se stal osudným torpédoborec HMS Walker, jakožto ochrana konvoje HX-112 17. března 1941 pod vedením kapitána Donalda Macintyre:

- 1. Kapitán-poručíka Joachima Schepkeho (U-3, U-19 a U-100).
Schepke tvrdil, že potopil 37 lodí, celkem 213 310 BRT a poškodil 4 další. V celé flotile se o něm vědělo, že své nároky na tonáž zveličuje. Na ponorkách začali v této souvislosti používat výraz "nosnost Schepke". HMS Walker a HMS Vanoc, který se k němu přidal, zasypaly U-100 hlubinnými bombami a pak jej pronásledovaly několik hodin. Schepke sice unikl, ale pro velké poškození se musel vynořit. HMS Vanoc ji nemilosrdně taranoval v prostoru můstku. Schepkemu, který byl právě na můstku, byly rozdrceny nohy a utopil se. Z celé posádky ponorky se zachránilo jen 6 mužů.

- 2. Korventního kapitána Otto Kretschmera (U-23, U-35 a U-99).
Kretschmer opravdu potopil 47 lodí, s celkovým výtlakem 274 333 BRT. A byl vůbec nejúspěšnějším německým ponorkovým esem vůbec. Po zasažení U-99 hlubinými bombami z britského torpédoborce HMS Walker byl nucen se se svou ponorkou vynořit. S posádkou nasedli do člunů, ponorku potopili a vzdali se do zajetí. V britském zajetí strávil 7. let v Kanadě. Roku 1947 se vrátil do Německa, kde sloužil do roku 1970. Od roku 1962 sloužil jako důstojník generálního stábu, a od roku 1965 byl náčelníkem generálního štábu NATO baltského loďstva v Kielu. Do penze odešel v hodnosti admirála.


Media info: