Japonsko, 1964, 103 minut (celovečerní, hraný)
Originální název Onibaba
Režie Kaneto Shindo
Scénář Kaneto Shindo
Kamera Kiyomi Kuroda
Hudba Hikaru Hayashi
Hrají: Nobuko Otowa , Jitsuko Yoshimura , Kei Sato , Jukichi Uno , Taiji Tonoyama , Somesho Matsumoto , Kentaro Kaji , Hosui Araya
“Příběh dvou žen, které ztratily lidskou tvář“ – pod tímto plakátovým heslem se objevil snímek Onibaba v našich kinech již v roce 1967 (Písečná žena, která vznikla o rok dříve než Onibaba, se u nás hrála až od roku 1968). Jeden z hlavních důvodů spočíval patrně v tom, že Písečnou ženu považovali komunističtí mocipáni vzhledem k jejímu temně existencialistickému vyznění za ideologicky nebezpečné dílo, zatímco Onibaba byla u nás vnímána jako v jádru dobrodružný příběh, který je obžalobou negativního vlivu válčení na lidské charaktery. Režisér Kaneto Šindó (nar. 28. dubna 1912) byl naší oficiální filmovou kritikou označován za levicově orientovaného tvůrce, který se kriticky zabývá řadou společensky žhavých témat (pochvalně se psalo např. o jeho snímcích Děti Hirošimy, Stoka, Smrtonosný mrak).
Opus Onibaba má však svým důrazem na bezohlednou brutalitu a drsně živočišnou erotičnost v chování lidí, kteří se ocitli v situaci, kdy jim jde o přežití, velmi blízko k existenciální alegorii či bajce. Když byl tento film v roce 1965 mimo soutěž uveden na MFF v Cannes 1965, mezi novináři se o něm mluvilo jako o děsuplně působivém hororu – spíše jde však o vizuální báseň či baladu, ve které je ovšem démonický motiv masky nahlížen z hlediska primitivně pozemských, sobeckých zájmů.
Ústředními postavami syrového příběhu z feudálního japonského středověku jsou dvě venkovské ženy, matka a dcera, žijící opuštěně v pustině zarostlé rákosím. Ocitáme se v době jedné z mnoha občanských válek. Pole nemá kdo obdělávat, vesničtí muži jsou nahnáni do té či oné armády, na všechny drtivě doléhá hlad a bída. Kruté době se s děsivou samozřejmostí přizpůsobují obě ženy, jež číhají na raněné válečníky, hledající záchranu v rákosí, dobíjejí je, svlékají a nahá těla házejí do vyschlé studně. Jejich zbraně a výstroje pak vyměňují s překupníkem za rýži, proso, slepici či trochu kořalky. Jednoho dne se však z boje vrací mladý soused Hači. Je ochotný ženám pomáhat v jejich hrůzném počínání, zálibně sleduje mladší z nich a pozvolna se v něm budí sexuální vášeň smíšená s láskou k dětsky půvabné dívce…
Dobové atributy, kterých je ve filmu ostatně velice málo, nemají za úkol vymezovat konkrétní historickou epochu. Režisér se spolu s kameramanem soustředí spíše na až přízračně působivé vykreslení zlověstné atmosféry. Nepřehledné vysoké rákosí, kontrastující s přehledností vodních ploch, k nimž ovšem postavy vycházejí jen zřídka, se tyčí až nad hlavy, zaplňuje širokoúhlý obraz velmi často až po horní okraj, takže obzor a obloha jenom málokdy prosvítají. Hudba, která je ve filmu spíše symfonií přírodních a lidských zvuků, s dominantním šustěním rákosí, se stává další složkou podmanivého účinku díla.
Ocenění
Blue Ribbon pro Kijomi Kurodu za kameru a pro Džicuko Jošimurovou za nejlepší ženský herecký výkon
General : Onibaba.1964.DVDRip.Xvid.avi
Format : AVI
Length : 700 MiB for 1h 42mn 26s 896ms
Video #0 : XviD at 826 Kbps
Aspect : 512 x 224 (2.286) at 23.976 fps
Audio #0 : MPEG-1 Audio layer 3 at 108 Kbps
Infos : 2 kanály, 48 KHz
Audio : Japonsky