Shakespeare, William

Antonius a Kleopatra je tragédie Williama Shakespeara, která vznikla někdy mezi lety 1603 a 1607. Děj je založen na překladu Plutarchových Životů a jeho těžištěm je vztah mezi egyptskou královnou Kleopatrou a Marcem Antoniem od doby římsko-perských válek až po sebevraždu Kleopatry. Hlavním jejich protivníkem je budoucí císař Augustus (Octavianus).
Postava Kleopatry v této hře je někdy pokládána za jednu z nejsložitějších Shakespearových ženských postav. Často je ješitná a teatrální a svádí obecenstvo k tomu, aby jí opovrhovalo, Shakespeare však zároveň ji i Antonia obdařil tragickou vznešeností. To ostatně vedlo ke známým neshodám mezi kritiky.

Hamlet je slavná tragédie pojednávající o jednom dánském královském rodu. Hamletovi zemře otec, král dánský, a hned záhy si jeho ovdovělá žena (vystupující jako Královna) vezme za muže králova bratra, Claudia (vystupující zde jako Král).
Zde začíná náš příběh, a sice asi dva měsíce poté, co král zemřel. Horacio, jeden z nejvěrnějších služebníků, je přivolán stráží na cimbuří, protože viděli ducha, který vypadal úplně stejně jako bývalý král. Přizvou tedy i Hamleta, který si s otcem povídá a zjistí, že Claudius jej ve spánku zabil tím, že mu nakapal jed do ucha. Hamlet slíbí, že otcovu smrt pomstí...
Hra poukazuje, že touha po moci se nezastaví před ničím. Ušlechtilí zabíjí, poddaní se poklonkují a čest či ctnost jsou výsadami hrdinů.

Hra Jak se vám líbí patří k vrcholným komediím Williama Shakespeara, kterým se často říká komedie sváteční. Kromě mileneckých párů a nezapomenutelné Rosalindy v ní vystupuje Šasek a melancholický Žak v ní pronáší jeden z nejslavnějších Schakespearových monologů vůbec, začínající slovy "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci". Shakespeare v komedii Jak se vám líbí předvádí v divadelní zkratce svět jako jeviště. Postavy nechává jednat v divadelních situacích, které v sobě navzájem zrcadlí a ve kterých nakonec vždycky poznáme i samy sebe. V tomto magickém shakespearovském zrcadlení spočívá půvab, humor i modrost komedie Jak se vám líbí především.

Komedie plná omylů (z angličtiny The Comedy of Errors) je komedie Williama Shakespeara z roku 1593. Autor zde volně čerpal z klasické komedie Menéchémové římského dramatika Plauta. Jde o první autorovu komedii, která je zároveň i jeho nejkratší komedií. Žánrově se jedná o situační frašku, v níž vystupují dvě dvojice dvojníků (dvojčat), které rozehrávají kolotoč zaměněných identit, v hře nikdo neví, kdo je kdo. Na konci je veškerá absurdita objasněna.

Jedna z méně známých Shakespearových her. Bývá řazena do komedií a nepostrádá typickou zápletku spojenou se záměnou postav. Hlavním tématem se zdá být ctnost - řeší se u postav hlavních i vedlejších. Dívka - sice ctnostná, ale nízkého rodu - miluje francouzského hraběte a nelehkou cestou plnou lstí jej nakonec přivede k lásce. Název i děj tak potvrzují staré přísloví, které říká, že dobrý konec vše napraví.

Jindřich IV. (1. část) je historická hra Williama Shakespeara napsaná nejpozději roku 1597. Jedná se o druhou část tetralogie popisující vládu anglických králů Richarda II., Jindřicha IV. a Jindřicha V.
První část Jindřicha IV. popisuje období od bitvy u Homildonu proti hraběti Douglasovi ke konci roku 1402 a končí porážkou rebelů v bitvě u Shrewsbury v polovině roku 1403. Shakespearovým hlavním zdrojem informací bylo druhé vydání (1587) kroniky Raphaela Holinsheda.

Hra těsně navazuje na první díl Jindřicha IV. a soustředí se hlavně na cestu prince Jindřicha (budoucího Jindřicha V.) na trůn a konečné odmítnutí přátelství s rytířem Falstaffem. Na rozdíl od první části se ale příběhy Hala a Falstaffa odehrávají téměř úplně odděleně, jelikož se setkají je dvakrát a to ještě velice krátce. Značná část hry se soustředí na Falstaffův pokročilý věk a blízkost smrti.
Falstaff si stále užívá života ve společnosti londýnských kriminálníků, ale stále se mu připomíná, že už není tak mladý, jak býval. Princ Hal stále tráví čas v nevhodné společnosti a král Jindřich je z jeho chování znovu zklamaný. Proti Jindřichovi IV. vyvstává další rebelie, ta ale tentokrát není poražena v bitvě, ale vychytralostí mladšího Halova bratra Jana.
Králi Jindřichovi se přitíží a zdá se, že umírá. Hal se naposledy loučí s bezvědomým otcem a odchází s korunou. Král se ovšem probere a je zničený zjištěním, že Hal se zajímá jen o to, že se stane králem. Hal otce přesvědčuje o opaku a starý král následně umírá. Obě dějové linky se střetnou na konci, když se Falstaff dozví, že Hal je nyní králem, a vrací se do Londýna. Očekává přízeň mladého krále, ten ho ale odmítá s tím, že se změnil a nemůže se už spolčovat s takovými lidmi.

První scény hry se zabývají přípravou Jindřichovy flotily a zahrnují i skutečnou událost, kdy se hrabě z Cambridge a dva další pokusili Jindřicha zavraždit. Jindřichovo chytré odhalení intriky a tvrdý přístup k jejím tvůrcům je jedním ze znaků, že Jindřich se oproti předchozím hrám změnil.

Před bitvou u Azincourtu je vítězství nejisté. Mladý král v noci v přestrojení putuje táborem, aby vojáky povzbudil a zjistil, co si o něm skutečně myslí. Zoufá si nad morálním břemenem toho, že je král, a poznamenává, že král je jenom člověk. Před bitvou pronáší ke svým mužům povzbuzující řeč.

Po vítězství u Azincourtu se Jindřich pokouší namlouvat francouzskou princeznu Kateřinu. To je však obtížné, protože neumí dobře francouzsky a Kateřina naopak neumí dobře anglicky. Humor vyplývající z jejich řečnických omylů jim ale pomůže sblížit se. Francouzský král nakonec přijímá Jindřicha jako svého dědice a francouzská královna se modlí za mír.

Král Lear (anglicky King Lear) je tragédie anglického dramatika Williama Shakespeara napsaná mezi lety 1603–1606. Jedná se o příběh krále, který propadne šílenství poté, co pošetile rozdělí dědictví mezi tři dcery na základě jejich lichotek, což má pro všechny tragické následky.
Hra je založena na legendě o keltském králi Learovi.
V období následujícím po restauraci Stuartovců se Král Lear často hrál se šťastným koncem, protože publiku se nelíbil temný a depresivní tón hry, ale od 19. století se Shakespearova původní verze považuje za jeden z vrcholů jeho tvorby. George Bernard Shaw napsal, že "Nikdo nikdy nenapíše lepší tragédii, než je Lear".

Lear, britský král, byl velice oblíbený a milovaný, ale stáří ho přimělo vzdát se své vlády. Nebál se opustit trůn, jelikož měl tři dcery, kterým mohl své vladařské povinnosti předat. Nejvíce miloval svoji nejmladší dceru Cordelii. Do poslední chvíle chtěl být spravedlivý a rozhodl se, že podle toho, jakými slovy dcery vyjádří svoji lásku k němu, tolik jim dá území.
Byl mile překvapen neupřímnými řečmi dvou starších dcer, Goneril a Regan, avšak nemile překvapen slovy Cordelie, protože neuměla slovy popsat lásku, kterou cítí ke svému otci. Tím byl král velice zarmoucen. Lear ji vyhnal ze své země.
Cordelie se vydala do Francie, kde se provdala za francouzského krále, ale byla nešťastná. Starší sestry byly na otce milé jen pro své blaho. Ihned po rozdělení vlády se k otci chovaly velice hrubě a chladně, až ho dohnaly k šílenství.
Stejně jako Lear Cordelii, křivdil jeho přítel Gloster svému synovi Edgarovi. Mladší syn Edmund chtěl získat celé dědictví a donutil otce staršího bratra Edgara nenávidět. Edgar se musel převléci za chudého blázna a schovávat se.
Lear bloudil se svým šaškem a Kentem po zemi, kde se setkal s Edgarem. Mezi tím soupeřily jeho dcery Goneril a Regan mezi sebou. Tyto zprávy o otci se donesly i ke Cordelii. Rozhodla se tedy jet otce zachránit. Vstup Francouzů na britské území však sestry velice rozčílil a chystaly se na boj. Vyhráli Britové, ale i přesto se Cordelie s otcem setkala. Brzy sestry vyhlásily rozkaz oba dva pověsit. Cordelie byla tedy oběšena a otec umřel ze zármutku.
Se svým otcem se setkal i Edgar a i přes to všechno mu dokázal odpustit. Usmířený otec nakonec zemřel v náručí svého syna. Goneril a Regan se navzájem zabily, pouze Edgar toto všechno přežil.

Richard II. je historická hra Williama Shakespeara napsaná kolem roku 1595. Děj je založený na životě anglického krále Richarda II. (vládl v letech 1377–1399). První foliové vydání z roku 1623 hru řadí mezi historické, ale ve starším Early texts of Shakespeare's works z roku 1597 je nazývána The tragedie of King Richard the second.

Jedná se příběh pádu Richarda, marnotratného krále věřícího v božské předurčení své královské pozice, a vzestupu Jindřicha Bolingbroka, který reprezentuje pojetí krále, kterého předurčuje nejen krev, ale i intelekt a politická obratnost[1]. Pro Shakespeara nezvykle je hra téměř celá napsaná ve verších, jazyk hry obsahuje mnoho metafor a přirovnání. Richardovy monology slouží k jeho vyobrazení jako postavy, která spíše analyzuje situace, než aby na ně reagovala. Richard často používá přenesené významy slov, jeho koruna například slouží jako symbol královské moci a je pro něj důležitější než samotné povinnosti krále.[2]

Jedná se o první část tetralogie, takzvané henriády, která popisuje postupnou vládu Richarda II., Jindřicha IV. a Jindřicha V. Dalšími částmi tetralogie jsou Jindřich IV. (1. část), Jindřich IV. (2. část) a Jindřich V.

Benátky, 16. století. Mladý kupec Bassanio prohýřil veškerý svůj majetek a jeho jedinou nadějí, jak se dostat ze složité životní situace, je uzavřít sňatek s bohatou a krásnou Porcií. Na to, aby se mohl ucházet o její ruku, potřebuje ovšem peníze. Jeho přítel, vážený kupec Antonio, se za něj zaručí u starého lichváře Shylocka a patřičný obnos pro Bassania získá. Sám se tím ovšem dostane do velkých obtíží, když nemůže půjčku včas vrátit. Lakotný a zlý Shylock totiž důsledně trvá na dodržení podmínek smlouvy a cena, kterou mu má Antonio zaplatit, je skutečně bolestná…

Slavná a nesmrtelná Shakespearova tragédie o lásce dvou milenců ze znesvářených rodů Monteků a Kapuletů.

Svatební crazy komedie o věčném bloudění v lese vztahů.

Spletitý děj podobný snu, kde jednotlivé postavy podléhají kouzlu magické letní noci. Zrcadlo vývoje vztahu od první zamilovanosti až po manželskou krizi. Není lepší zemřít jako Pyramus a Thisba či Romeo a Julie dříve, než se do vztahu vkrade čas? Hra o lese, žárlivosti i vášni a hlavně o tresti květu zvaného Violka lásky, díky níž vidět neznamená vidět.

První a dnes asi nejaktuálnější Shakespearova tragédie pojednává o střetu civilizací. Je to hra o násilí, mstě i magické moci slova. Ve hře najdeme předobrazy pozdějších velkých dramatikových postav, jako je král Lear, Hamlet, Jago, Coriolanus, Kleopatra aj.

Jedná se o jednu z největších Shakespearových komedií lásky, převleků a zcela zvláštní hudebnosti a přeludovosti. Viola převlečená za Cesaria, pan Tobiáš Říhal či Ondřej Trasořitka, kníže ilyrský Orsino, hraběnka Olivie, samolibí puritán Malvolio a moudrý šašek Feste v ní vytvářejí veselicový svět neustálých proměn i pomíjivosti času.